OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Ominous Silence“ představuje čelní srážku CONVERGE a TRAP THEM. Chaotický hardcore, který je podáván s grindcoreovou špínou na punkovém podnose. Pokud jste minulý rok zaregistrovali recenzi na libové THE ARMED, tak THARSIS THEY jsou podobně ukrytý klenot, co pár jedinců vydrápalo bahna undergroundu. Přijde mi, že tato banda zdivočelých medvědů z Detroitu jde ještě dál. Z každé strany vás kamenuje masivními šutry, jako byste byli usvědčenou cizoložnicí v na afghánském venkově.
„Nevybouřená, vroucí agrese v tom správném syrovém tvaru.“
THARSIS THEY dokáží svojí hudbou vyvinout tlak, jaký jsem už dlouho u téměř neznámé kapely nepocítil, a ať už to udělají táhlým nahoukáváním kytar nebo syrovými zběsilými riffy se značně ujetými vyhrávkami, mají neustále ve své tváři výraz hodně vyhladovělé šelmy, větřící čerstvou krev. Ačkoliv tempo občas poleví do masivních válcovaček, při kterých si člověk vzpomene třeba na GAZU, nepolevuje proud ryzí zdravé čistokrevné agrese, za kterým bije poctivě hardcoreové srdce. Pro mě jsou THARSIS THEY jednoznačně jedním z černých koňů extrémní hardcoreové scény.
8,5 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.