Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Ominous Silence“ představuje čelní srážku CONVERGE a TRAP THEM. Chaotický hardcore, který je podáván s grindcoreovou špínou na punkovém podnose. Pokud jste minulý rok zaregistrovali recenzi na libové THE ARMED, tak THARSIS THEY jsou podobně ukrytý klenot, co pár jedinců vydrápalo bahna undergroundu. Přijde mi, že tato banda zdivočelých medvědů z Detroitu jde ještě dál. Z každé strany vás kamenuje masivními šutry, jako byste byli usvědčenou cizoložnicí v na afghánském venkově.
„Nevybouřená, vroucí agrese v tom správném syrovém tvaru.“
THARSIS THEY dokáží svojí hudbou vyvinout tlak, jaký jsem už dlouho u téměř neznámé kapely nepocítil, a ať už to udělají táhlým nahoukáváním kytar nebo syrovými zběsilými riffy se značně ujetými vyhrávkami, mají neustále ve své tváři výraz hodně vyhladovělé šelmy, větřící čerstvou krev. Ačkoliv tempo občas poleví do masivních válcovaček, při kterých si člověk vzpomene třeba na GAZU, nepolevuje proud ryzí zdravé čistokrevné agrese, za kterým bije poctivě hardcoreové srdce. Pro mě jsou THARSIS THEY jednoznačně jedním z černých koňů extrémní hardcoreové scény.
8,5 / 10
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
